Rok na cestách

Je 21.8.2018, což znamená, že čas neuvěřitelně letí a dnes je to přesně rok, co jsme opustili naši rodnou hroudu a vydali se objet kus světa. Takové výročí si žádá bilanční článek a rozhodli jsme se tedy, že se zamyslíme nad tím, co nám ten rok dal a vzal, svěříme se s našimi radostmi a strastmi, s tím, co jsme o sobě zjistili a také Vám prozradíme, kolik takováhle sranda stojí, což je minimálně pro nás téma pravidelně řešené🙂

Za ten rok jsme neobjeli nějak závratně mnoho zemí, byli jsme v Kanadě, na Novém Zélandě a na Vanuatu, čímž jsme se vlastně přesně drželi původního plánu a nedělali žádné neplánované změny. Od začátku, kdy jsme dostali nějakým neuvěřitelným zázrakem víza typu Working Holiday do Kanady i na Nový Zéland, což jsou dvě nejčastější destinace českých mladých cestovatelů (ono totiž o moc víc možností mimo Evropu pro Čechy zatím ani není), bylo rozhodnuto, že tam strávíme většinu času. Za prvé se jedná o překrásné země, které by byla škoda neprozkoumat důkladněji, a za druhé jsou to země bohaté a pracovat v nich, když má člověk tu možnost, značně zjednodušuje uskutečnitelnost dalšího cestování. Taková práce ale také zabere nějaký ten pátek, aby bankovní konto trošku nabobtnalo, takže opravdu není kam spěchat. No  Vanuatu byla taková mini dovolená na 14 dní, jejímž účelem bylo ty naspořené peníze zase rozfofrovat, bylo to tam totiž překvapivě drahé, ale o tom až později.

JAK HODNOTÍME NAVŠTÍVENÉ ZEMĚ A KDE SE NÁM LÍBILO NEJVÍCE?

·       Kanada:
Tato obrovitá země nám přirostla k srdci úplně nečekaným způsobem.
Pohybovali jsme se v oblasti okolo Vancouveru, Jasperu, Banffu a na konec Vancouver Islandu, kde jsme pracovně zakotvili na dva měsíce v městečku Nanaimo.
Celkově jsme v Kanadě strávili pouhé 4 měsíce z 12 možných, na které platila víza (a to by se dala možná ještě prodloužit), čehož budeme litovat asi do konce života. Z ČR jsme odjížděli v srpnu 2017, kdy v Kanadě bylo léto a navíc rok 2017 se pro Kanaďany nesl ve znamení výročí 150 let existence jejich země, což vláda oslavila zrušením poplatků za vstupy do národních parků, různých muzeí a podobně, čehož by byla škoda nevyužít. Na Zélandě byla tou dobou navíc zima, a tak se zrodil plán jet nejprve do Kanady, užít si tam léto a začínající podzim, pak chvíli pracovat a až na Zélandě bude léto, tak se přesunout tam a opět si užívat teplíčko s tím, že tam už pak využijeme celý rozsah ročních víz. Odlet z Kanady byl tedy naplánován na prosinec, letenky koupeny už v ČR a nikdo nečekal, že nám 4 měsíce nebudou dost dlouhé. Pamatujeme si, jak jsme říkali, že je sice škoda, že ta víza nevyčerpáme celá, ale že tolik měsíců jsme v životě nikde v cizině nebyli, tak že i tak to tedy bude moře času.
No…nebylo… Po Kanadě se nám neuvěřitelně stýská. Působila na nás hrozně pozitivním způsobem. Lidé byli ohromně milí, od začátku jsme se tak nějak nebáli, že by nám třeba někdo něco ukradl (ačkoliv jsme byli i tak vždy obezřetní a cennosti si v autě nenechávali, stejně máme pocit, že jsme klidně mohli), angličtině bylo parádně rozumět (ach, jak jim bylo rozumět oproti Zélanďanům!), cestovalo se tam jednoduše (všude záchody, silnice v bezvadném stavu, kempy zdarma nebo za pár korun, …) a hlavně ta nádhera všude kolem! Jak už jsme psali výše, skoro celou dobu jsme se pohybovali v oblasti Rocky Mountains a to jsou hory s velkým H. Vážně dechberoucí.
S pozitivy na téma Kanada bychom mohli pokračovat ještě dlouho a každopádně každému, kdo zvažuje, zda tam jet na dovolenou nebo na delší dobu pracovně, jedoznačně tuto zemi doporučujeme. Za nás zatím číslo jedna. Samozřejmě je to jen náš subjektivní názor, který mohl být formován pouhým štěstím, že jsme nepotkali nikoho, s kým bychom si vyloženě nesedli, nebo tím, že pohled na horské vrcholky se zasněženými špičkami je to, co nás na přírodě asi nejvíc fascinuje, a zde těchto pohledů bylo nepočitatelně. Zaslechli jsme, že spoustu lidí Kanada zase tak nenadchla, což většinou bylo dáno jakýmsi zklamáním, že je tam všude všechno hrozně daleko. No…co na to říct… Tak jasně, že jsou tam vzdálenosti jaksi našponovanější, než v ČR, když je to druhá největší země světa, ale s tím se dá asi počítat, než tam člověk jede. Na druhou stranu právě ty dlouhé vzdálenosti nabízejí bezvadnou možnost pohodových roadtripů, kdy člověk jentak jede nádhernou přírodou a může zastavit, kde se mu zlíbí, vyběhnout si nějaký ten trek nebo prostě jen relaxovat u jezera nebo u průzračně čisté řeky, která není zaneřáděná právě proto, že převládají hory a lesy a ne města a silnice.
Kolem a kolem, asi můžeme s jistotou říci, že do Kanady se určitě budeme vracet, a to jak do Britské Kolumbie a Alberty, což je právě ta oblast Rocky Mountains, která si nás tak získala, ale asi nás to bude lákat i k návštěvě dalších provincií. Něco nám říká, že rozhlehlá divoká Kanada nám má ještě hodně co nabídnout…

·       Nový Zéland:
Zéland chudák měl tu nevýhodu, že jsme tam přilétli až po Kanadě. Asi budeme vypadat jako nevděčníci, ale když jsme navyknutí na chladné Nanaimo přistáli v rozpáleném Aucklandu, který se mimochodem honosí pověstí nejhoršího místa na Zélandě, propadali jsme trošku trudnomyslnosti. Myšlenky, kam jsme to proboha přijeli, nás pronásledovaly celý první týden, kdy jsme byli zaseklí právě v tomto městě a sháněli jsme auto, což byl úkol nelehký vzhledem k právě probíhajícímu vánočnímu období. Pak jsme auto sehnali a vydali se na první výlet na sever Zélandu. To nám trochu náladu zlepšilo, ale stejně jsme tak nějak cítili, že bychom se nejraději sbalili a vrátili se zpět do Kanady.
Zéland je jiný. Nabízí obrovskou spoustu různorodých lákadel, která jsou rozesetá po poměrně malé oblasti v porovnání s rozlehlostí předchozí země. Můžete tu navštívit písečné duny hned vedle zeleného damaroňového (kauri) lesa. Můžete si užívat nádherné pláže a o pár kilometrů dál vyšplhat k ledovci, od kterého vidíte oceán. Můžete celý den jezdit od jednoho zapadlého zálivu k druhému a sledovat lachtany, jak se hašteří, načež zakotvit v kempu, u kterého se dá plavat s delfíny. Můžete zde vidět nejvzácnější tučňáky, papoušky kea a když budete míst veliké štěstí, tak i kiwiho. Můžete obdivovat nádherné fjordy, které Vám vezmou dech. Můžete jet do Jižních Alp a navštívit okolí hory Mount Cook, kde se budete cítit báječně, pokud milujete hory tak jako my. Ale je to jiné. V porovnání s Kanadou, kde Vás ta příroda prostě vcucne, protože je všude kolem (a to opravdu všude), tady jsou ta lákadla tak jako ohraničená a za chvíli z nich vyjedete a brzy dojedete zase někam, kde je to úplně odlišné. Je to takové jakoby tu hory, tu pláže, tu ledovec, tu les, tu duna, tu zelené kopečky jako v Hobitíně, tu najednou jakási žlutohnědá prérie. A mezi tím pastviny, krávy, ovce, ohromné železné zavlažovací stroje (nebo co to vlastně je, vypadá to jako železná konstrukce z vesmíru, co je postavená pomalu na každém poli), semtam město, zase pastviny, zase ovce… A tyto zemědělské oblasti zabírají veliké procento plochy Zélandu. Takže tak nějak to na Zélandě vypadá. Myslíme si, že je to neuvěřitelná země s nepřeberným množstvím možností, co zde navštívit, protože prakticky na každém rohu je něco zajímavého. Když sem člověk přijede třeba na dovolenou, musí být zákonitě uchvácen tou různorodostí, kterou nabízí na tak malé plošě. Vůbec se nedivíme, že si Peter Jackson vybral Zéland jako krajinu Pána prstenů. Tady je prostě všechno:-)
Zéland se nám líbí. Líbí se nám moc, ale kdybychom měli hlasovat, oba volíme spíše tu Kanadu. A nejsme jediní. Setkali jsme se tu s pár lidmi, kteří také navštívili obě země a měli z toho úplně stejné pocity jako my. Navíc se nám tady nepoštěstilo potkat moc místních lidí, se kterými bychom si vyloženě sedli. Je tu spousta milých cestovatelů, ale na rodné Kiwies jsme takové štěstí neměli. Snad jen Wendy a Jim, u kterých jsme bydleli v Rakaie (o tom v nějakém dalším článku), nám přirostli k srdci. Ti zbylí, se kterými jsme měli tu čest, nám tak nějak nesedli. Většinou to byli různí kolegové z práce nebo spolubydlící, a dost jsme se setkali s takovou jakoby šikanou, kdy už nevíme, jestli je opravdu chyba v nás, nebo prostě nemají moc rádi batůžkáře, co jim sem jezdí dělat zemědělské práce na těch nejnižších postech, a tak se baví tím, že se po nich vozí za úplné blbosti.
Je to samozřejmě jen naše zkušenost a jsme si jistí, že je plno lidí, kteří tu potkali báječné Zélanďany a tato země je pro ně tím, čím pro nás Kanada:-)

·       Vanuatu:
Na Vanuatu jsme strávili 16 dní. Byl to skok do úplně jiného světa. Je to republika skládající se z 83 ostrovů, takže pokud jich chcete navštívit více, musíte mít buď dost času a trpělivosti na přepravy trajekty, které nejezdí prý úplně spolehlivě, nebo dost peněz na přelety mezi ostrovy. My sice dost peněz neměli, ale i tak jsme zvolili tu leteckou cestu, což nás stálo prakticky všechny úspory, co jsme v té době tak nějak měli našetřené z práce na NZ. Navíc je Vanuatu země překvapivě drahá, což nezarazilo pouze nás neustále šetřící Čechy na cestách, ale třeba i Australany, které jsme tam potkali a kteří mají životní úroveň poměrně vysokou. A nejedná se pouze o obchodního ducha místních lidí, kteří se na Vás samozřejmě snaží vydělat, ale třeba i jídlo v obchodech, které je stejně drahé pro všechny a stojí leckdy více než na NZ. A když to porovnáte s tím, v jakých podmínkách tam lidé v drtivé většině žijí (plechové chatrče postavené na hliněné udusané zemi, často žádná elektřina a pouze generátory zapnuté pár hodin po setmění a podobně), nestačíte se divit, kde na to všechno berou. Pak už chápete toho obchodního ducha, kdy si nechají zaplatit za úplně všechno.
Každopádně Vanuatu nabízí neuvěřitelné věci k vidění. Můžete se dostat na aktivní sopku a vidět na vlastní oči tryskající lávu, můžete se potápět k těm nejkrásnějším korálovým útesům a obdivovat barevné rybičky nebo třeba třímetrovou murénu (no dobře, z té jsme měli trochu vítr, ale obdivuhodně velká teda byla), můžete navštívit kmeny, které žijí stále tradičním způsobem života a ukážou Vám například, jak rozdělat oheň pouze pomocí dřívka (hodí se, pokud se hlásíte do televizního trosečníka),… Můžete tam prostě vidět věci, které už nikdy v životě neuvidíte. A to za to stojí. Žít bychom tam nechtěli, ale jet tam doporučujeme na 100%, obzvláště, když budete třeba na rok na Zélandu, protože odtud je to kousek:-)

 CO NÁM TEN ROK DAL A VZAL?

Takováto dlouhá cesta Vás musí něčím obohatit, to beze sporu. Minimálně ty zážitky, ty Vám nikdo nevezme. My si to poneseme hodně dlouho v sobě, všechny ty vzpomínky na to, co jsme viděli a zažili, jak nám tam bylo, jak jsme si užívali nádhernou přírodu a možnost jet, kam se nám zachce, a být tam tak dlouho, jak se nám zachce. Asi to bude těžký návrat zpátky do reality, ale na druhou stranu už se na to těšíme.
Jestli nám tahle cesta něco opravdu dala, tak je to totiž vědomí toho, že přísloví Všude dobře, doma nejlépe platí do posledního písmenka. Ač se nám na cestách moc líbí a je to prostě něco, co se musí zažít, cítíme, že nám ta naše zemička opravdu schází. Ať už je to třeba Praha, kde se nám nikdy moc nelíbilo (moc lidí a shonu na nás) a teď máme pocit, že to tam vlastně bylo docela fajn, nebo Hrabětice v Jizerkách, které jsou jako náš druhý domov, měli jsme tam svatbu a jezdíme tam každý rok s rodinou a přáteli a letos jsme museli vynechat, což v nás vyvolávalo těžkou závist, když tam všichni byli. Ať jsou to výlety s našimi milými Bulhary, kteří nás vždycky vytáhnou do nějakého koutu naší země, kde jsme ještě nebyli (a to pro ně není vůbec těžké, protože jsme ostudy a máme v poznávání ČR ještě hodně co dohánět že by plán po návratu?) nebo třeba jen možnost dojít si do Lidlu koupit fazole v tomatě (mají tam nejlepší:-D). Ale hlavně je to domov. A tím nemyslíme přímo Kutnou Horu a domeček, který tam na nás čeká a který nám opatruje Petrova mamka (i když to nám samozřejmě chybí taky), ale domov tvořený rodinou. Cítíme velké stýskání po těch našich mamkách, taťkách, sestrách, všech dětech, po prarodičích a po posezení se všemi na zahrádkách, a to proto, že to je to nejdůležitější, co člověk má. Jsou to oni, kdo se nejvíce zajímá, jak se máme, jestli nám tu nic neschází, co prožíváme a kdy už se sakra vrátíme. A jsou to oni, kvůli komu se nejvíce těšíme domů.
Zjistili jsme tady o sobě taky totiž to, že na nás asi neplatí takové to, co obvykle cestovatelé říkají, a totiž že nejvíc je na cestování obohatila setkání s lidmi, že právě vyhledávají kontakt s místními v daných zemích a je to to nejzajímavější, co se dá v zahraničí zažít. My jsme takoví trošku asociálové. Jsme nejradši v klidu spolu a družit se nějak nemáme úplně potřebu. Samozřejmě, že se rádi seznámíme a popovídáme s lidmi, ale že bychom to přímo vyhledávali a že by to bylo to nejzajímavější, co zažíváme, to se nám nějak neděje. Naopak se zajímáme o to víc, co se děje doma. Asi si to tak trochu protiřečí a možná se ptáte, proč jsme tedy na druhém konci světa, ale ono to tak nějak do sebe zapadá. Prostě chceme něco poznat, než se usadíme a uhnízdíme, a ta příležitost se děje právě teď. Tak se ji snažíme využít, co nejvíce to jde, abychom se pak nasycení mohli vrátit do toho našeho světa, který známe a kde jsme doma.
Taky se nás hodně ptáte, jak zvládáme to, že jsme spolu prakticky 24 hodin denně. Úplně v pohodě, tak nějak se pěkně doplňujeme a žijeme si bez nějakých zásadních neshod a dohadů. Nemáme to zapotřebí. Vždyť si plníme sny:-) Samozřejmě, že se občas poškorpíme, ale že bychom měli nějakou intenzivní ponorku, před kterou mnoho párů cestovatelů varuje, to nemáme. Naštěstí. Tak snad ani nepřijde a užijeme si to až do konce:-)
Jo a ještě něco nám tahle cesta dala pracovní zkušenosti. Doma bychom si asi jentak nešli vyzkoušet, jaké to je pracovat v třídírně odpadu, mýt nádobí v nejnavštěvovanější restauraci ve městě, pracovat v zemědělství při opečovávání plodin nebo jejich sběru, pracovat ve fabrice na páse a nebo nahánět na čtyřkolce krávy, dojit je a krmit jejich telata. Ač žádná z těch prací není v našem oboru, nejedná se o žádné lukrativní pozice a mnohdy je to pekelná dřina, zkušenosti jsou to k nezaplacení. Otevírá to člověku nové obzory a začně si více vážit té své milé kanceláře, co měl v ČR. A hlavně bude co vyprávět vnoučatům:-D

A JAK TO ZVLÁDÁME FINANČNĚ?

Než Vám níže odhalíme reálná čísla, rovnou Vás připravíme na to, že nejsou úplně nízká. Takováto cesta prostě něco stojí, zvlášť když nejedete do Asie a podobných levných zemí, ale vyberete si Kanadu a Nový Zéland, které jsou cenově trošku někde jinde než ČR. Nicméně také umožňují vydělat si peníze, které jsou úplně někde jinde než v ČR. I za mytí nádobí v Kanadě člověk dostane dost podobné peníze jako za nějakou nižší manažerskou pozici u nás. A když je člověk pak šetřivý a omezí své výdaje pouze na nejnutnější jídlo, benzín a co nejlevnější ubytování (pokud zrovna nejde bydlet v autě, čímž se šetří úplně nejlépe), pak i přes dražší ceny v obchodech lze leccos ušetřit.
V Kanadě jsme 2 měsíce cestovali za našetřené peníze z domova, během čehož jsme bydleli v autě a semtam zaplatili za kemp, když se nedalo nikde být legálně zdarma. Poté jsme začali pracovat v malém Nanaimu za poměrně mrzký peníz na kanadské poměry, ale zase jsme měli ubytování za cenu, která by třeba ve Vancouveru (kde bychom měli vyšší plat za stejnou práci) nebyla možná. Ve finále jsme tak sice vydělali možná o něco méně, než bychom mohli v tom Vancouveru i při vyšší platbě za bydlení, ale nebyl to tak markantní rozdíl a za odměnu jsme žili v poklidném městečku u moře, kde se nám moc líbilo.
Na Zéland jsme si tak už přivezli nějaké peníze, které se brzy rozkutálely při prvotních vysokých výdajích za auto a ubytování, než jsme to auto sehnali. Pak jsme ještě budovali postel a tak celkově museli ten náš stroj/domov dát do kupy, takže kanadské úspory pomalu zmizely. Ale do zbytku českých už jsme sahat nemuseli a navíc předpokládáme, že auto na konci zase prodáme, tudíž se nám tato investice zase vrátí. Začali jsme tedy pracovat na kiwi, kde jsme zase trošku něco našetřili a od té doby fungujeme víceméně na bázi práce cestování za vydělané peníze práce opět cestování. Od prosince do května jsme bydleli jenom v autě, a to i když jsme různě pracovali. První bydlení v domě jsme měli až u Wendy a Jima, a to od května, kdy už zde nastupovala zima. Byli tak hodní, že nás u sebe nechali zdarma za výpomoc s jejich hospodářstvím, což je víceméně wwoofing (forma kooperace zde na NZ, kdy bydlíte u někoho zdarma i s jídlem a za to cca 4 hodiny denně vypomáháte, s čím je třeba), který ale normálně nebývá spojen s normální prací, na to den nemá dost hodin a Vy většinou dost energie. My zde ale na střídačku také vařili a tak nějak jsme tam žili jako rodina, přičemž jsme do práce mohli chodit. Za to vděčíme ségře Jáně, která zde byla před lety a u Wendy a Jima také přebývala, takže díky dobrým vztahům s ní adoptovali i nás. Děkujeme! No a další bydlení máme teď na farmě, kde dojíme krávy. To je nám poskytováno také zdarma, budeme se pouze dělit o elektřinu s ostatními spolubydlícími, tak uvidíme, jak vysoké výdaje to budou.
Celé toto popisujeme, abychom dokreslili, jak se snažíme ušetřit nejíme v restauracích (jo občas si dáme pizzu, kterou zde mají v jednom řetězci za 7$, což je docela fér cena na místní poměry), jídlo nakupujeme v supermarketech, které jsou známé těmi nejnižšími cenami, bydlíme většinu času v autě, levně nebo zdarma, nechodíme na předražené atrakce (nicméně když něco opravdu chceme vidět, tak ty peníze za to stojí, co když už se na to místo nikdy nevrátíme?), nekupujeme si nepotřebné věci a podobně. Možná si občas zbytečně děláme těžkou hlavu, když třeba zvažujeme, zda má cenu si koupit sluchátka za 3$ do fabriky, kde se u pásu můžeme ukousat nudou jo mělo to cenu, práci to mnohonásobně zpříjemnilo, a my jsme prostě už až moc šetřiví blázni. Asi to s tím šetřením občas přeháníme, ale díky tomu se nám zatím nestalo, že bychom byli úplně bez peněz nebo něco podobného. Díky tomu můžeme pořád pokračovat dál. Tak si to bláznovství tolik nepřipouštíme a dál se krotíme:-)
No a jak vznikly statistiky n
íže? Kromě toho, že každý výdaj zvažujeme, tak si ho také zaznamenáváme. A to opravdu každý. Máme zapsanou každou pizzu za 7$ i sluchátka za 3$. A tak víme, co nás to stojí. A teď už to budete vědět i Vy.
V
šechny údaje jsou v Kč, přičemž jsme použili nějaký jednotný kurz pro všechny platby v dané konkrétní měně (CAD, NZD, VUV, ), nicméně reálné částky budou samozřejmě jiné banky si stanovují kurzy pokaždé jinak atd. Pro orientaci to ale, myslíme, stačí🙂
Tak
é zde neuvádíme ceny za letenky (zmiňujeme je pouze u Vanuatu) či za pojištění, bez kterého bychom si netroufli do zahraničí jet.

·       Kanada přepočtový kurz 17,50 Kč/CAD:
Celkový souhrn uvádíme v tabulce níže. Z té je vidět, že jsme si v Kanadě vydělali méně, než jsme tam utratili, nicméně rozdíl nebyl naštěstí tak markantní. V příjmech je například zahrnuta i platba za auto, které jsme na konci prodali.

Kanada výdaje v Kč

185744

Kanada příjmy v Kč

171091

Kanada počet dní

115

   

Kanada výdaje na den

1615

Kanada výdaje na den a na osobu

807

V další tabulce je rozepsáno, za co jsme konkrétně utráceli. Tak třeba alkohol je prakticky jenom pivo (to samé bude i v zélandských výdajích), do ostatního je zahrnuto cokoliv, co nesedí někam jinam. Jsou to třeba platby za paušál na telefon, nákup bear spreje, vstupné a podobně.

Druh výdaje

Částka v Kč

Alkohol

3792

Auto

52949

Benzín

17674

Jídlo

37031

Ostatní

42399

Poplatek bankomat

105

Ubytování

31446

Vedení účtu

345

Celkový součet

185744

 

Nový Zéland – přepočtový kurz 15 Kč/NZD:
Se zélandskými příjmy už jsme trochu v plusu oproti výdajům, ale pro změnu z nich bylo placené i Vanuatu, takže to zase takový šlágr není. Později se navíc z těchto příjmů bude platit i další cestování, takže jsme sami zvědaví na finání bilanci.

 

NZ výdaje v Kč (bez Vanuatu)

284373

NZ příjmy v Kč

319458

NZ počet dní

246

   

NZ výdaje na den

1155

NZ výdaje na den a na osobu

577

Druh výdaje

Částka v Kč

Alkohol

4595

Auto

109343

Benzín

28294

Jídlo

75913

Ostatní

47693

Poplatek bankomat

60

Ubytování

18473

Celkový součet

284373

 

Vanuatu – přepočtový kurz 0,2 Kč/VUV:
Jak už jsme psali, Vanuatu bylo nečekaně drahé, ale určitě tohoto výletu nelitujeme. Vidět aktivní sopku a další neobyčejné věci, to za to prostě stojí:-)
Výdaje na den jsme počítali z částky bez letenek.

 

Vanuatu výdaje

92174

Vanuatu výdaje bez letenek

49703

Vanuatu počet dní

16

   

Vanuatu výdaje na den

3106

Vanuatu výdaje na den a na osobu

1553

Druh výdaje

Částka v Kč

Doprava

4580

Jídlo

7246

Letenky po Vanuatu

21282

Letenky z NZ

21189

Odletová taxa

240

Ostatní

2002

Pití

870

Suvenýry

380

Ubytování

12682

Výlety

21702

Celkový součet

92174

 

Zajímavé je porovnání výdajů na osobu a den v dané zemi, kde na plné čáře vede Vanuatu. Nicméně to tak úplně nejde srovnávat s NZ nebo Kanadou, protože se jednalo pouze o krátkou dovču a ty jsou vždycky dražší v propočtu na den než dlouhodobější pobyt, kde se ty výdaje tak nějak rozmělní. Takže spíše se dá porovnávat NZ a Kanada, kde vychází dráž Kanada. Také jsme to tak pociťovali, a to hlavně ve výdajích za telefon a za pojištění auta. Obojí nás vycházelo několikrát více než na NZ.

 

Kanada výdaje na den a na osobu

807

NZ výdaje na den a na osobu

577

Vanuatu výdaje na den a na osobu

1553

 

 Tak to by bylo asi vše, doufáme, že se Vám článek líbil a pokud ano, budeme rádi za jakékoliv odezvy. Mějte se krásně a cestování zdar:-)

 

Tak už jsme rok ve světě:-)

Comments are closed.