Černobílé dny

Neděle 10.9.2017 22:00

Gray Jay - ochotně přiletěli pro kousek chlebaSlétali se a okukovali, co bude k snědkuV posledním příspěvku jsme psali, že jsme již dorazili do národního parku Jasper. To se událo přímo skrz městečko Jasper, kde jsme se po prozkoumání všech místních obchodů (rozuměj dvou) a otestování, který je nejlevnější, záhy ubytovali v jednom z přilehlých kempů. Hned z kraje jsme také stihli zažít první setkání s okolní divokou zvěřenou, a to když nám přímo přes silnici přešel obrovský jelen wapiti (anglicky elk). Byli jsme tak zcepenělí, že jsme ho ani nevyfotili. Sice před námi bylo ještě jedno auto, ale i tak je dobré podotknout, že se nyní od nich má udržovat odstup minimálně 30 metrů, protože je zrovna jejich doba námluv a jsou trošku nervózní, aby si nahnali co nejvíc samiček do harému (prý jich můžou mít až 60, kurevníci, a snaží si je udržet kolem sebe, takže není radno dostat se mezi samce a samici). Takže možná dobře, že jsme ho nijak nepopouzeli.

Annette Lake - to jsme prostě museli navštívitPohodička u Annette LakeV NP Jasper jsme poté navštívili různá místa, z nichž lze zmínit například Maligne Lake, ke kterému vede cca 35 km dlouhá silnička, o které se říká, že je okolo ní mnoho divoké zvěře oproti jiným místům, a tudíž šance nějakého toho tvorečka spatřit. My jsme zde ovšem najeli na vlnu „nedobrovolně nevidět žádné zvíře kromě havrana,“ nebo nám to alespoň tak přijde…Takže jsme tam viděli medvědí stopy bez medvěda, kolonu aut vytvořenou kvůli procházejícímu losovi, který zmizel zrovna ve chvíli, kdy my k ní dojeli, a podobně. Jako máme respekt a někde na treku si i zpíváme Když jsem já sloužil, abychom medvědy falešnozpěvem odehnali, ale z auta už by to teda něco chtělo…To bude ostuda, že přijedeme z Kanady bez jediného zahlédnutí medvídka…

 

Icefields a náš BuližníkSilueta u Medicine LakeAnet u Medicine LakeKromě Maligne Lake jsme pak ještě zastavili třeba u Sunwapta Falls na pokec s Ondrou z Čáslavi, který tam pracuje, nebo u Columbia Icefields, což je oblast velikých ledovců na hranici s NP Banff. Na jeden z nich, Athabasca Glacier, se dá skoro hned od silnice jít, nicméně buď pěšky s průvodcem asi za 100,- $ na osobu a nebo se nechat vyvézt polárním vozítkem, přičemž cenu tohoto zážitku jsme se ani neobtěžovali zjišťovat. Takže jsme se spokojili s tím, že jsme si ho prohlédli cca 100 metrů od jeho úpatí, kde začínaly ty pěší prohlídky, postavili jsme si tam Buližníka na kamenné pláni a i tak si to užili.

 

Lake AgnesLake Agnes jako zrcadloBohužel poslední dvě jmenované zastávky jsme absolvovali již pod příkrovem kouřového oparu způsobeného lesními požáry, což nás tedy dost štvalo, jelikož jsme byli ochuzeni o jistě nádherné vyhlídky. Štvalo nás to pak i nadále po cestě do NP Banff, a to tedy čím dál intenzivněji, protože silnice spojující tyto parky se pyšní pověstí úžasné okolní scenérie. Takže jsme byli načuření, že sem jedeme takovou štreku, abychom neviděli doslova nic. Opravdu to byl děs, člověk měl pocit, že se projíždí bílou tmou. Až dnes, když píšeme tento článek, se po celodenním včerejším dešti obloha pročistila, a vidíme, o co všechno jsme přišli. Nic naplat, času není nazbyt, tak třeba si to projedeme ještě někdy v budoucnu:-)

 

V NP Banff jsme pak zakotvili v městečku Lake Louise, které leží hned u stejnojmenného ikonického a velmi hojně navštěvovaného jezera. Vzhledem k nahnědlé obloze jsme z toho tak uchváceni nebyli, navíc je to na nás i dost komerční záležitost, takže jsme si alespoň k večeru vyběhli na výše položené Lake Agnes, kde jsme ve finále byli díky pozdější hodině prakticky sami, což za to stálo:-)

Lake O'HaraNajdi PetraTady je!Lake O'Hara Lake O'HaraLake O'Hara

 

 

 

 

 

 

 

Další den jsme chtěli trošku ujet davům, tak jsme se vypravili do blízkého NP Yoho, kde se nachází Lake O‘Hara. Jedná se o místo, kde se pobyt musí dopředu rezervovat (dle Ondry prý i rok předem) a moc lidí se tam tedy nepodívá. Jezdí tam bus 4x denně, který startuje z parkoviště 11,5 km pod jezerem. Auta tam nahoru nepouští. Busy jsou také dost rezervované a když my na parkoviště dorazili, měl jet další asi až za hodinu a půl. Navíc by se muselo stát, že by někdo z rezervovaných nedorazil, což nebylo jisté, takže jsme se na celý svoz vyprdli a rozhodli se to vyjít po svých, což jde tedy i bez rezervací, jen se do toho asi moc lidem nechce. Byl to asi jen 2,5 hodinky výšlap a nahoře nás čekalo krásné poklidné jezero a také odměna v podobě alespoň částečného krátkodobého rozehnání kouřové clony, kdy vykoukl kousek modrého nebe. Jezero jsme si obešli a pak jsme byli lakomí platit svoz dolů, takže jsme se hecli a šli to zpátky také pěšky. Celkem jsme mohli nachodit něco kolem 26 km, což jsme druhý den trošku pocítili:-) Pak jsme ještě chtěli navštívit další populární jezero Moraine, což jsme také učinili, ale vzhledem k únavě, davu lidí tam a také opětovně hnědé obloze jsme se mrkli a hned zase šli do auta a hurá do kempíku se zhroutit do postele:-D

Takakkaw FallsTakakkaw FallsA pak začalo pršet a bouřit, což trvalo celý následující den. Využili jsme ho k tomu, že jsme si ještě zajeli znovu do NP Yoho podívat se na druhý nejvyšší vodopád Kanady Takakkaw Falls, o kterém se říká, že je impozantní i v dešti, tedy super tip na propršené dny. No je to pravda, vodopád je to opravdu ohromující, docela jsme se tam osvěžili všudypřítomnými rozprášenými kapičkami vody, takže jsme byli mokří ze všech stran ještě za podpory slejváku, ale stálo to za to. Zmrzlí jsme vyrazili do města Banff, kde jsou horké prameny, ve kterých se dá ohřát za pár babek, ale to evidentně v té zimě napadlo přibližně ještě tak půlku Kanady (nečekaně), takže jsem prohlásila, že než se mačkat v bazénu na všechny ty lidi, to se radši ohřeju ve sprše. Opět jsme se tedy usídlili v kempu a to už jsme vlastně skoro u dneška. Ten byl ve znamení poklidné střídavě větrné a prosluněné procházky u jezera Minnewanka a odjezdu směrem na Canmore, kde jsme jen chtěli mrknout na městečko, jestli by nás lákalo pro další měsíce z hlediska pracovního, a pak jsme opět hledali nocleh. Zakotvili jsme asi 20 km za městem na obřím parkovišti u jakéhosi kasína, které nabízí možnost přespání v autě nebo karavanu zdarma, tak nás čeká noc protkaná svitem parkovištních lamp, ale je to fajn:-) Zítra zkusíme asi ještě jiné horké prameny a pak už budeme směřovat směr zpátky do Vancouveru, abychom tam vyzvedli naši ctěnou návštěvu:-)

Tady je časosběr, jak jsme toho Buližníka stavěli. Nezapomeňte přepnout do HD kvality!

[embedyt]https://www.youtube.com/watch?v=2KtIZ3xnukw&feature=youtu.be&width=400&height=250[/embedyt]

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.